Vyhodnocení povídky měsíce

21. prosince 2011 v 17:29 | Ginny Weasley~Potter |  Soutěže
Všechny povídky se mi moc líbily...přesto první místo vyhrává Deniss♫. Blahopřeju! 2.místo obsadila Anne-Mary a krásné 3.místo: Roxíí

Povídka vítěze:
Už tomu byl zhruba týden, kdy Severus Snape zemřel při útoku Nagini. Cítila nával vzteku na toho odporného hada a ještě větší vztek na Voldemorta, který už sice byl po smrti, ale aspoň ji neměl tak bolestivou jako Severus. Vyšla ze Zmijozelské společenské místnosti a přesto, že se všichni radovali a slavili pád Voldemorta, ona ne. Nemohla popřít, že nechtěla, aby ten plešatý mizera konečně zhebnul, ale s ním odešel i on. Muž, do kterého byla bezmála sedm let zamilovaná. Prošla poničenými dveřmi a rozhlédla se po prázdné, studené chodbě, jež v ní vzbuzovala prázdnotu a smutek. Pomalu kráčela vpřed, při čemž se občas dotkla pravou rukou rozbourané zdi. Všechny chodby byly úplně liduprázdné, jen občas zaslechla čísi kroky, a jak moc doufala, že zrovna potká jeho. Jak moc chtěla alespoň naposled zahlédnout jeho vlající černý plášť, tmavé havraní vlasy a přísný výraz v jeho tváři. Jak moc chtěla pocítit vůni jeho kolínské, jako pokaždé, když kolem ní prošel. Zastavila se až před poničenými schody do sklepení. Rozhlédla se kolem, zda někdo není v dosahu, protože by ji určitě zadržel a nesměla by tam jít, a poté pomalu začala scházet po rozdrcených schodech, při čemž se neustále dívala pod nohy, aby nespadla. Když konečně dorazila před mohutné dveře, srdce ji poskočilo a zhoupl se jí žaludek. Jako by to bylo včera, kdy šla naposled s ním a ostatními studenty na hodinu lektvarů. Nebo jednou, kdy si u něj zařídila doučování. Obvykle tedy nikoho nedoučoval, ale asi proto, že byla studentka jeho koleje, to připustil.
"Slečno, jak si to nemůžete zapamatovat? Říkám Vám to již aspoň po sté!" skoro křičel, ale viditelně se snažil ovládat. Přešel k první lavici, opřel se oběma rukama a nebezpečně se k ní nahnul. Ona se dívala pouze na něj a nespouštěla z něj oči. Téměř se dotýkali čely a ona svůj zrak sklopila na jeho rty. Úzké, však pro ni neodolatelné. Svá ústa mírně pootevřela, a když opět vzhlédla k jeho očím, bylo v nich znát zmatení, naštvanost, či touha? To už nezjistila, protože se od ní odtáhl a začal psát její domácí úkol na tabuli. Poté jí oznámil konec hodiny, však jak odcházela a otočila se na něj, svůj pohled upíral na ni. Ten výraz v jeho tváři byl tázavý a možná překvapivě jiný, než přísný a ironický. Pousmála se na něj, otevřela dveře učebny a zmizela za nimi.
Neustále se jí v hlavě mísilo několik myšlenek. Jako by kolem ní proběhla ona sama s veselou náladou, když dokázala se na svého učitele usmát a mířila ze svého doučování zpátky do společenské místnosti. Obraz jí samotné si nevšímal poničených schodů, protože pro něj tam byly ty staré, nepoškozené schody, vedoucí do jeho nejoblíbenější učebny v hradu. Ten obraz vypadal tak živě, ale byla to jen její pouhá vzpomínka. Otevřela s mírným vrznutím mohutné dveře a proklouzla dovnitř, načež za sebou zavřela, nechtěla, aby ji tady někdo viděl. Naskytl se jí pohled na skoro rozbouranou učebnu. Lahvičky s lektvary, které v pátém ročníku musela rovnat, jelikož dostala školní trest, byly popadané a rozbité. Zem již byla suchá, ale mnohé lektvary nechaly na ní barevný otisk. Kdyby tak tušila, že je bude skládat zcela zbytečně. Ale školní trest byla další chvíle strávená s ním. Využívala každého pohledu na něj. Chtěla si zapamatovat každou vrásku v jeho tváři, každou mimiku, každý pohyb i jeho styl kroku. Nikdy nezapomene na jeho ironické a sarkastické poznámky. Chtěla si zapamatovat každou částečku jeho těla, přestože pod vrstvou černého hábitu. Přešla ke své lavici, posadila se na svou židli a začala konečky prstů přejíždět po dřevu. Narazila na jakýsi vroubek a svůj pohled upřela na stůl. Tam, kde měla položené prsty, bylo malým písmem vyryto: Severus Snape, ten nejlepší profesor. To písmo patřilo ji. Na mysl ji vytanula vzpomínka, kdy tuto větu do lavice vyrývala. Měli tehdy jiného učitele, protože profesor Snape řešil cosi s Brumbálem.
Vzhlédla a zvedla se, načež pomalu zamířila k pracovnímu stolu jeho. Severuse Snapea. Položila na něj své ruce a začala po něm pomalu přejíždět. Věděla, že se ho také dotýkal. Vzápětí ji po tváři skanulo několik slz. Přes zamlžené oči spatřila ještě něco. Byl to jeho hábit, přehozený přes židli. Obešla stůl, při čemž se jej nepřestávala dotýkat alespoň jednou rukou. Poté vzala do obou rukou tmavý hábit a přivinula si jej k tělu. Ucítila znovu jeho vůni. Začala neovladatelně plakat a sesunula se na židli, při čemž nepřestávala objímat jeho hábit. No a co, že brečí? Vždyť je taky jen člověk a co na tom, že je Zmijozelská? Vždyť i ti mají právo na pláč!
Zůstala v téhle pozici dlouho, ale netušila jak dlouho přesně. Utápěla se v slzách a přála si v tu chvíli jediné… zemřít. Utopit se v slzách. Možná by ho znovu uviděla. Ale teď tady chtěla zůstat navěky, v této učebně a čekat, že přijde do ní znovu on i s ostatními studenty a rozdá jim jejich písemky a začne se znovu vyučovat. Chtěla se probudit a zjistit, že všechno byl jen zlý sen. Kdyby tak dokázala vrátit čas. V ten den, kdy měla doučování, by jej políbila a teď by možná ležela v jeho náručí. Možná. Věděla však zcela jistě, že on bude navždy láska jejího srdce.
Ostatní povídky a ceny v celém článku:

povídka Anne-Mary:
Sluneční světlo pronikalo do hradu a probouzelo studenty, kteří předchozího dne slavily příjezd do Bradavic až do dvou hodin ráno a nechtělo se jim ani v nejmenším z postelí. Na rozdíl od mudlovských dětí se velice těšily do školy, nebyla to totiž jen tak obyčejná škola, ale škola čar a kouzel. Nejvíce se těšil Harry Potter, který je nucen žít s těmi nejhoršími mudly pod sluncem. Všichni jej mají rádi a tak byli šťastní, že ho vidí.
Draco Malfoy a jeho kamarád Blaise Zabini také byli vzhůru, ale ne unavení, večer šli spát už v sedm hodin, hned po hostině, aby se ráno mohli dobře připravit. Společně teď stáli před zrcadlem v chlapecké umývárně a oblečení se česaly. Povídaly si mezi sebou.
"Blaisi, jak ti to jde s tou m…" Rychle se zasekl, protože věděl, že kamarád je na jeho řeči o tom jak nesnáší nebelvírské velice hákliví a tak jen dodal. "Chci říct s Hermionou?"
Podíval se mu do obličeje a v očích mu zablýsklo. "Skvěle, lepší to být nemůže, včera mi dokonce pomáhala s domácíma úkoly, což nikdy nedělá, jestli chceš, dám ti je opsat." Zářil.
"Ne děkuju, mám je všechny hotové, jen prostě nevím no zeptal jsem se." Nevěděl najednou co říct a tak se jen smutně díval na své ruce, v nichž držel světlý hřebínek. Žárlivost v něm zuřila, nevěděl, však na koho žárlí, jestli na Blaiseho, nebo na Hermionu. Motala se mu z toho všeho hlava a tak raději položil to, co držel a posadil se na okraj zděného bazénku, který sloužil jako vana.
"Co je s tebou, je ti špatně? Jestli jo tak si dojdi za madame Pomfrejovou na ošetřovnu, nechci, aby ses tady složil jasný." Ustaraně hleděl do sklopeného obličeje blonďatého chlapce.
"Nic mi není jasný!" Vybuchl a rozeběhl se do ložnice, kde nikdo nebyl, tak se tam zamkl.
Blaise zatím šel na snídani do velké síně, kde na něho čekala Hermiona. Domluvily se na jednom skvělém plánu, který podle ní mohl vyjít. Pak se nuceně rozešly každý na hodinu něčeho jiného.
Draco konečně dorazil na hodinu dějin a posadil se do poslední lavice, přitom hleděl na svou lavici se zarudlýma očima. Asi nevěděl, co měl dělat. Nenechal však nikoho, aby se ho vyptával, jen jim vyhrožoval, byl ještě horší než dříve.
Potom přišel oběd, ale na ten také nešel, seděl venku pod svým oblíbeným stromem a pozoroval Harryho a Ginny, při tom se mu sevřel žaludek a udělal knedlík v krku. Velice těžce zadržoval slzy, když k němu přiletěly dvě sovy, obě měly dopisy. V každém stálo to samé, jen jiné podpisy. Oba si pročetl a potom radostně zavýskl. Jen nevěděl, jak to udělat, chtějí s ním být ve stejnou chvíli Hermiona i Blaise? Co to má být? Bylo to velmi zajímavé a tak večer vyběhl na astronomickou věž a díval se na hvězdy. Potom dorazili ti dva společně, něco se mu však na nich nelíbilo, nějak se dohadovaly a divně se na sebe dívaly.
"Co to říkáš Hermiono, ne to jsme se nedomluvily." Vztekal se.
"Ale já to tak chci, chápeš?" Přistoupila k Dracovi a políbila jej na ústa. Vyděšeně se na ni díval, ale potom povolil a zavřel oči. Blaise jen z breku odběhl.

A povídka Roxíí:
Severusi pospěš si za chvíli nám jede vlak křikla malá Lilly na Severuse který se ještě stále snažil uklidnit svoji černou sovu které se ruch na nádraží vůbec nelíbil . Když už konečně stáli před průchodem nástupiště 9 a 3/4 byla Lilly najednou nejistá z toho že by měla projít s zdí . Severus ji však uklidil, chytl ji za ruku a proběhli . První co viděli byl obrovský vlak , než se však mohli pořádně podívat už slyšeli upozornění že vlak za 5 minut odjíždí a tak si urychleně sedli do vlaku . Po cestě si oblékli své černé hábity a zbytek cesty už jim velmi rychle utekl . Když už byli na cestě k hradu přemýšlela Lilly o předmětech které na ni čekjí . Z přemýšlení ji ale vytrla parta kluků která zrovna pozorovala svého kamaráda který nechal ze své hůlky skákat modré jiskry . Lilly ho chvíli pozorovala ale pak si uvědomila že to je zde určitě úplně normální a přemýšlela dál . Když dorazili do velké síně byl jim představen moudrý klobouk který je měl rozdělit do kolejí : Nebelvír,Harvraspár,Mrzimor a Zmiozel . 1. na řadu přišel James Potter u kterého moudrý klobouk bez váhání prohlásil Nebelvír. Tímto způsobem šlo tolik žáků až najednou Lilly zaslechla své jméno . Lilly Evanová . Lilly šla s velikou nervozitou kupředu a nasadila si moudrý klobouk. Moudrý chvíli váhal ale poté hlasitě prohlásil : Nebelvír ! všichni jako obvikle zatleskali a tu slyšel severus své jméno . Vyšel kupředu a nasadil si moudrý klobouk který ale prohlásil : Zmiotel ! Severus byl zklamaný že není na koleji s Lilly a tak si sedl ke svému stolu a pozoroval Lilly která se ale už bavila s malým Jamesem . Severuse přepadl pro něj úplně nový pocit : žárlivost .

A ceny:
pro Deniss♫:

+ měsíc reklama na mém blogu
pro Roxíí:


+ 2 týdny reklama na mém blogu

Anne-Mary bohužel nejspíš zrušila svůj blog....tudíš jsem se ani nenamáhala s cenami...ovšem, pokud jsem se spletla a ona pořád tady je, tak at mi napíše a já jí je udělám :)
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Deniss♫ Deniss♫ | Web | 22. prosince 2011 v 18:49 | Reagovat

Jé, vážně si mě potěšila a překvapila! Vůběc jsem to nečekala :), vážím si toho a děkuju! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama