Prosinec 2011

vyhlášení soutěže SONB

22. prosince 2011 v 12:16 | Ginny Weasley~Potter |  son....
Vyhlašuji soutěž SONB. Nebo-li: Soutěž O Nejlepší Blog. Myslím, že pravidla všichni znáte. Pro upřesnění: kol bude podle počtu přihlášených. Když se vás přihlásí víc jak 6, v prvním kole vás vypadne víc. 1.kolo bude až po Vánocích...nebo taky až v lednu :) Sháníte si hlásky a ceny jsou:

1.místo: dess, klikačka,avatar, Labels, diplom+reklama na váš blog měsíc
2.místo: klikačka, avatar, labels, diplom+reklama na váš blog 3 týdny
3.místo: klikačka, avatar, diplom+reklama na váš blog 2 týdny
4.místo: avatar, diplom+reklama 1 týden
5.místo: diplom+ reklama 4 dny
ostatní: diplom za účast

Kdo má zájem o přihlášení, do komentářů napište:
1) přezdívka
2) blog
3) koho na diplom
4) koho na ostatní ceny

Doufám, že se vás přihlásí hodně :)
Ginny

Povídka měsíce 2

22. prosince 2011 v 12:00 | Ginny Weasley~Potter |  Soutěže
Vyhlašuju další soutěž o povídku měsíce. Ceny jsou takové:
1.místo: měsíc reklama na váš blog na mém blogu, diplom, dess, klikačka
2,místo: 3 týdny reklama, diplom, klikačka,
3.místo: 2týdny reklama, diplom, klikačka
ostatní: 1týden reklama,diplom za účast

Téma bude: Dvanácterákův dopis
Napište do: 10.1.2012
Opakuji! Musí se to týkat nějak Harryho Pottera! Posílejte na email: miky18@email.cz
Doufám, že se vás zapojí hodně =)
Do komentářů:
jméno:
blog:

Vyhodnocení povídky měsíce

21. prosince 2011 v 17:29 | Ginny Weasley~Potter |  Soutěže
Všechny povídky se mi moc líbily...přesto první místo vyhrává Deniss♫. Blahopřeju! 2.místo obsadila Anne-Mary a krásné 3.místo: Roxíí

Povídka vítěze:
Už tomu byl zhruba týden, kdy Severus Snape zemřel při útoku Nagini. Cítila nával vzteku na toho odporného hada a ještě větší vztek na Voldemorta, který už sice byl po smrti, ale aspoň ji neměl tak bolestivou jako Severus. Vyšla ze Zmijozelské společenské místnosti a přesto, že se všichni radovali a slavili pád Voldemorta, ona ne. Nemohla popřít, že nechtěla, aby ten plešatý mizera konečně zhebnul, ale s ním odešel i on. Muž, do kterého byla bezmála sedm let zamilovaná. Prošla poničenými dveřmi a rozhlédla se po prázdné, studené chodbě, jež v ní vzbuzovala prázdnotu a smutek. Pomalu kráčela vpřed, při čemž se občas dotkla pravou rukou rozbourané zdi. Všechny chodby byly úplně liduprázdné, jen občas zaslechla čísi kroky, a jak moc doufala, že zrovna potká jeho. Jak moc chtěla alespoň naposled zahlédnout jeho vlající černý plášť, tmavé havraní vlasy a přísný výraz v jeho tváři. Jak moc chtěla pocítit vůni jeho kolínské, jako pokaždé, když kolem ní prošel. Zastavila se až před poničenými schody do sklepení. Rozhlédla se kolem, zda někdo není v dosahu, protože by ji určitě zadržel a nesměla by tam jít, a poté pomalu začala scházet po rozdrcených schodech, při čemž se neustále dívala pod nohy, aby nespadla. Když konečně dorazila před mohutné dveře, srdce ji poskočilo a zhoupl se jí žaludek. Jako by to bylo včera, kdy šla naposled s ním a ostatními studenty na hodinu lektvarů. Nebo jednou, kdy si u něj zařídila doučování. Obvykle tedy nikoho nedoučoval, ale asi proto, že byla studentka jeho koleje, to připustil.
"Slečno, jak si to nemůžete zapamatovat? Říkám Vám to již aspoň po sté!" skoro křičel, ale viditelně se snažil ovládat. Přešel k první lavici, opřel se oběma rukama a nebezpečně se k ní nahnul. Ona se dívala pouze na něj a nespouštěla z něj oči. Téměř se dotýkali čely a ona svůj zrak sklopila na jeho rty. Úzké, však pro ni neodolatelné. Svá ústa mírně pootevřela, a když opět vzhlédla k jeho očím, bylo v nich znát zmatení, naštvanost, či touha? To už nezjistila, protože se od ní odtáhl a začal psát její domácí úkol na tabuli. Poté jí oznámil konec hodiny, však jak odcházela a otočila se na něj, svůj pohled upíral na ni. Ten výraz v jeho tváři byl tázavý a možná překvapivě jiný, než přísný a ironický. Pousmála se na něj, otevřela dveře učebny a zmizela za nimi.
Neustále se jí v hlavě mísilo několik myšlenek. Jako by kolem ní proběhla ona sama s veselou náladou, když dokázala se na svého učitele usmát a mířila ze svého doučování zpátky do společenské místnosti. Obraz jí samotné si nevšímal poničených schodů, protože pro něj tam byly ty staré, nepoškozené schody, vedoucí do jeho nejoblíbenější učebny v hradu. Ten obraz vypadal tak živě, ale byla to jen její pouhá vzpomínka. Otevřela s mírným vrznutím mohutné dveře a proklouzla dovnitř, načež za sebou zavřela, nechtěla, aby ji tady někdo viděl. Naskytl se jí pohled na skoro rozbouranou učebnu. Lahvičky s lektvary, které v pátém ročníku musela rovnat, jelikož dostala školní trest, byly popadané a rozbité. Zem již byla suchá, ale mnohé lektvary nechaly na ní barevný otisk. Kdyby tak tušila, že je bude skládat zcela zbytečně. Ale školní trest byla další chvíle strávená s ním. Využívala každého pohledu na něj. Chtěla si zapamatovat každou vrásku v jeho tváři, každou mimiku, každý pohyb i jeho styl kroku. Nikdy nezapomene na jeho ironické a sarkastické poznámky. Chtěla si zapamatovat každou částečku jeho těla, přestože pod vrstvou černého hábitu. Přešla ke své lavici, posadila se na svou židli a začala konečky prstů přejíždět po dřevu. Narazila na jakýsi vroubek a svůj pohled upřela na stůl. Tam, kde měla položené prsty, bylo malým písmem vyryto: Severus Snape, ten nejlepší profesor. To písmo patřilo ji. Na mysl ji vytanula vzpomínka, kdy tuto větu do lavice vyrývala. Měli tehdy jiného učitele, protože profesor Snape řešil cosi s Brumbálem.
Vzhlédla a zvedla se, načež pomalu zamířila k pracovnímu stolu jeho. Severuse Snapea. Položila na něj své ruce a začala po něm pomalu přejíždět. Věděla, že se ho také dotýkal. Vzápětí ji po tváři skanulo několik slz. Přes zamlžené oči spatřila ještě něco. Byl to jeho hábit, přehozený přes židli. Obešla stůl, při čemž se jej nepřestávala dotýkat alespoň jednou rukou. Poté vzala do obou rukou tmavý hábit a přivinula si jej k tělu. Ucítila znovu jeho vůni. Začala neovladatelně plakat a sesunula se na židli, při čemž nepřestávala objímat jeho hábit. No a co, že brečí? Vždyť je taky jen člověk a co na tom, že je Zmijozelská? Vždyť i ti mají právo na pláč!
Zůstala v téhle pozici dlouho, ale netušila jak dlouho přesně. Utápěla se v slzách a přála si v tu chvíli jediné… zemřít. Utopit se v slzách. Možná by ho znovu uviděla. Ale teď tady chtěla zůstat navěky, v této učebně a čekat, že přijde do ní znovu on i s ostatními studenty a rozdá jim jejich písemky a začne se znovu vyučovat. Chtěla se probudit a zjistit, že všechno byl jen zlý sen. Kdyby tak dokázala vrátit čas. V ten den, kdy měla doučování, by jej políbila a teď by možná ležela v jeho náručí. Možná. Věděla však zcela jistě, že on bude navždy láska jejího srdce.
Ostatní povídky a ceny v celém článku:

Bonnie a Jamie jsou zasnoubeni

19. prosince 2011 v 18:22 | Ginny Weasley~Potter |  Bonnie-články atd...
Duben 2011
Již v minulém roce se to hemžilo dohady o zasnoubení tohoto páru. Oni však tvrzení vyvraceli. Nyní už se však nikdo nedohaduje. Je to oficiální. Minulý čtvrtek se na světlo světa dostalo,že Jamie potvrdil své zasnoubení s Bonnie Wright.
"Jsem zasnoubený. Jsem velmi šťastný, "řekl pro The Daily Bower začátkem minulého týdne. "Je to nádherný, nádherný čas." Nicméně, když se redaktor ptal na svatbu, Bower zůstal zdrženlivý."Nebudu říkat, kdy a nebudu říkat, kde .... Nebo jak," řekl The Daily Bower.
Jamie,který hraje v Harry Potterovi mladého Grindelwalda se s Bonnie Wright poprvé setkal v roce 2009 a již v dalším roce jsme se oficiálně dozvěděli o vzniku jejich vztahu.Doufejme,že jim to spolu vydrží a,že se k nám dostanou nějaké fotky ze svatby až jednou nastane ten den :) Níže Bonniin zásnubní prsten.Lepší fotka zatím nikde není ,vypadá to,jako když ho Bonnie záměrně schovává a otáčí aby nebyl pořádně vidět :)
Tuhle zprávu jsem se dozvěděla nedávno, přečetla jsem si to v časopise Top dívka. A ted to sem dávám, i když je to už půl roku stará informace...
zdroj: snapeova.blog.cz

Drahý Frede...

19. prosince 2011 v 17:36 | Ginny Weasley~Potter |  James and Oliver Phelps-ostatní
Moc krásné :)
Překlad mé SB Argsan:
Drahý Frede,

pamatuješ na to, jak jsme hodili svá jména do Ohnivého poháru? Přál bych si, aby to nebyla jediná chvíle, kdy jsme viděli jeden druhého starými.

Vždycky mi budeš chybět,
George
zdroj: SB Argsan


Omluva

19. prosince 2011 v 17:25 | Ginny Weasley~Potter | 
Všem návštěvníkům mého blogu se omlouvám za mou nepřítomnost a SBéčkům se omlouvám a doufám, že si mě nikdo nesmazal...
Hodlám tady taky udělat pár změn...například bych chtěla kromě Harryho Pottera sem dát také trošku zaměření na Stmívání. Aby jste mě pochopili...nedávno jsem dočetla všechny díly Stmívání a stala jsem se tak trochu fanouškem. Ne tak velkým jako Harryho Pottera...
Ještě drobnost: jsem nemocná :) Nejspíš zápal plic :)
A také důvod proč sem ted moc nechodím: Chodím s jedním fajn klukem, takže s ním trávím většinu času :)

Vaše Ginny